Náš další dvoudenní výlet byl pojatý více outdoorově - první část cesty jsme zdolali na horských kolech, po bahnité cestě, někdy také po vodě, jak vidíte zde. Museli jsme překročit řeku, a tak jsme i s kolama využili místního přívozu.
Po výborném obědě - pikniku na břehu řeky jsme se vypravili dál a najednou ve vesnici, kterou jsme projížděli, slyšíme hudbu. Jeli jsme se jen podívat, co se děje, ale místní vestničané nás hned pozvali, ať si s nimi sednem, zatancujeme a dáme nějakou tu rýžovou whisky. Také nám nabídli místní jídlo, které bylo opravdu výborné, ale jak jsme posléze zjistili, jednalo se o místní obdobu tataráku, což se nám stalo osudné, ale o tom později.
Pokračovali jsme ještě do pozdního odpoledne na kolech, za vydatného deště. Zde předkládám důkaz, že jsme byli opravdu dost od bahna. V jedné z vesnic jsme již dál do džungle nemohli pokračovat na kolech. Turistická kancelář si je vyzvedla a my jsme pokračovali pěšky. Vzhledem k tomu, že notnou část dne pršelo, cesta v džungli se opět místama změnila v bahnitou klouzačku. Drápali jsme se do kopce déle než jsme čekali a to byla chyba, protože nás přepadla tma. Strmá cestička od bahna, všude kolem bambusy, liány, křoví, na cestě dvaceticentimetrové mnohonožky. Kolem se ozývali zvuky džungle a Magdy, které se neplánovaná noční tůra džunglí moc nelíbila a mnohonožky také ne :) Ed se Spencerem to vdali a sjeli kopec po zadku v bahně, já jsem se tentokrát udržel zuby nehty na nohou a nevykoupal jsem se. Po několika hodinách cesty v černočerné tmě jsme tedy dorazili do další domorodé vesnice. Ta nebyla tak poetická, jako ta předím, protože tam byly asi tři další skupinky turistů, ale to nám bylo jedno, hlavně jsme se těšili na jídlo, horký čaj. Kupodivu měli i sprchu. To probíhalo tak, že studená voda tekla z kohoutku do malého kyblíčku, kterým jsem se poléval. Brrr...:-)
Druhý den ráno jsme sešli jinou (lepší :) cestou zpět k řece, kde už na nás opět čekal tuk tuk našich průvodců a měli jsme připravené kajaky. Po řece jsme se totiž vrátili zpět do města. Byla to nádherná plavba džunglí, většinou klidná voda, ale občas jsme i co dělat, abychom se v peřejích neutopili. Kámen úrazu nebyl tentokrát déšť, ale sluníčko. Namazali jsme se všichni ráno šedesátkou, ale neprozíravě jsme si jí nevzali s sebou a poslali tuk tukem s dalšími věcmi zpět do města po suchu. Určitě víte, že na vodě se člověk velmi snadno spálí. Můžu potvrdit, že v tropech v džungli na vodě se člověk spálí opravdu brutálně, to jsem ještě nezažil. No nakonec jsme se úspěšně vrátili a druhý den vyrazili autobusem do městečka Van Vieng, proslulého a oblíbeného mezi backpackery z různých důvodů. Ten večer v buse však začala naše série smůly a neštěstí, která poslední 2 dny našeho úžasného výletu proměnila ve velmi nepříjemné dobrodružství.
Náš další dvoudenní výlet byl pojatý více outdoorově - první část cesty jsme zdolali na horských kolech, po bahnité cestě, někdy také po vodě, jak vidíte zde. Museli jsme překročit řeku, a tak jsme i s kolama využili místního přívozu.
Po výborném obědě - pikniku na břehu řeky jsme se vypravili dál a najednou ve vesnici, kterou jsme projížděli, slyšíme hudbu. Jeli jsme se jen podívat, co se děje, ale místní vestničané nás hned pozvali, ať si s nimi sednem, zatancujeme a dáme nějakou tu rýžovou whisky. Také nám nabídli místní jídlo, které bylo opravdu výborné, ale jak jsme posléze zjistili, jednalo se o místní obdobu tataráku, což se nám stalo osudné, ale o tom později.
Pokračovali jsme ještě do pozdního odpoledne na kolech, za vydatného deště. Zde předkládám důkaz, že jsme byli opravdu dost od bahna. V jedné z vesnic jsme již dál do džungle nemohli pokračovat na kolech. Turistická kancelář si je vyzvedla a my jsme pokračovali pěšky. Vzhledem k tomu, že notnou část dne pršelo, cesta v džungli se opět místama změnila v bahnitou klouzačku. Drápali jsme se do kopce déle než jsme čekali a to byla chyba, protože nás přepadla tma. Strmá cestička od bahna, všude kolem bambusy, liány, křoví, na cestě dvaceticentimetrové mnohonožky. Kolem se ozývali zvuky džungle a Magdy, které se neplánovaná noční tůra džunglí moc nelíbila a mnohonožky také ne :) Ed se Spencerem to vdali a sjeli kopec po zadku v bahně, já jsem se tentokrát udržel zuby nehty na nohou a nevykoupal jsem se. Po několika hodinách cesty v černočerné tmě jsme tedy dorazili do další domorodé vesnice. Ta nebyla tak poetická, jako ta předím, protože tam byly asi tři další skupinky turistů, ale to nám bylo jedno, hlavně jsme se těšili na jídlo, horký čaj. Kupodivu měli i sprchu. To probíhalo tak, že studená voda tekla z kohoutku do malého kyblíčku, kterým jsem se poléval. Brrr...:-)
Druhý den ráno jsme sešli jinou (lepší :) cestou zpět k řece, kde už na nás opět čekal tuk tuk našich průvodců a měli jsme připravené kajaky. Po řece jsme se totiž vrátili zpět do města. Byla to nádherná plavba džunglí, většinou klidná voda, ale občas jsme i co dělat, abychom se v peřejích neutopili. Kámen úrazu nebyl tentokrát déšť, ale sluníčko. Namazali jsme se všichni ráno šedesátkou, ale neprozíravě jsme si jí nevzali s sebou a poslali tuk tukem s dalšími věcmi zpět do města po suchu. Určitě víte, že na vodě se člověk velmi snadno spálí. Můžu potvrdit, že v tropech v džungli na vodě se člověk spálí opravdu brutálně, to jsem ještě nezažil. No nakonec jsme se úspěšně vrátili a druhý den vyrazili autobusem do městečka Van Vieng, proslulého a oblíbeného mezi backpackery z různých důvodů. Ten večer v buse však začala naše série smůly a neštěstí, která poslední 2 dny našeho úžasného výletu proměnila ve velmi nepříjemné dobrodružství.
0 komentářů:
Přidat komentář