Do Bangkoku jsme přijeli brzy ráno naprosto znavení a tak jsme se těšili na nějaký klidnější program. Rozhodli jsme se navštívit místní budhistický klášter Wat Mahatat, který je otevřený návštěvníkům, aby se tam mohli učit meditovat. Mniši byli velmi vstřícní - přivítali nás a hned nám nabídli, ať s nimi posnídáme. Poté nás vzali do chrámu, kde zrovna měli nějaké raní meditace před obrovskou zlatou sochou buddhy. Poté následovala lekce meditace přímo v prostorách kláštera, kde nám ukazovali, jak vyčistit mysl a uvědomovat si a přijímat okolní svět. Nebylo to tak jednoduché, jak se zdá.
Ten den jsme také byli svědky iniciačního rituálu nového mnicha, který byl oděn kompletně v bílém a připravoval se na svůj vstup do kláštera. Místní hlavní mnich nám vše ochotně vysvětlil, protože mluvil obstojně anglicky. Zajímalo ho, odkud jsme, kam jedeme a řekl nám různé zajímavě věci o Buddhismu. No celé se to tak protáhlo, že jsme nakonec zůstali ještě na oběd. V tomto klášteře se normálně vaří, mniši žijí asi spíše z finančních příspěvků než z almužen, jako v Laosu.
Zbytek dne před odletem jsme strávili na Khao San Road, protože jsme neměli síly na nic jiného. Tuto bláznivou ulici v bangkoku jsem již popisoval v cestopisu z Thajska...ale byli jsme opravdu mrtví, tak jsme zašli na hodinovou thajskou masáž za 100 Kč a další hodinu strávili konzumací zmrzliny v 7-eleven :)
Nakonec ohnivé vyjednávání o taxíku, náš požadavek na placení podle sazby taxametru byl se smíchem taxikářů odmítnut, jeden na to kývl (nejspíš nerozumněl anglicky), avšak když zjistil, že mu 500 bahtů místo obvyklých cca 250 nedáme, tak nás z auta zase vyhodil :) No jeden nás nakonec vzal na taxametr, ale vzal to "zkratkou", takže se cesta z 30km protáhla na 50km. Klasika Bangkok :-)
Let do Shenzenu byl můj nejhorší v životě. Opět se ozvala horečka, křeče do žaludku, protože jsem celý den nic nemohl jíst a zimnice - mikinu jsem si vzít nemohl, protože byla stále ještě promáčená z potopy v Laosu. Tak jsem let přežil shoulený na "trojce" sedaček, drkotal jsem zuby a odpočítával minuty. Nakonec jsme se k ránu úspěšně dostali do Hong Kongu. V posteli jsem pak v horečce proležel ještě týden. No ale stejně ten výle stál za to :)
0 komentářů:
Přidat komentář